Kdyně (a nejen s jezevčíkem)

Po dobu, kdy jsem dělal dopravce, společníka a asistenta vlastní mámě na výcvikovém táboře jezevčíků, jsem se do města Kdyně dostal vlastně čtyřikrát, z toho třikrát pěšky.
Poprvé, když jsem se vracel z Koutu na Šumavě a potkal se tu s kolegou turistou, se kterým jsme se už jednou míjeli, a zašli spolu na jedno rychlé pivo. Pravda, zapadli jsme do nóbl hotelu U Černého orla, kde na nás místní…