Nejzajímavější destinace v Českém Švýcarsku
Národní park České Švýcarsko představuje unikátní krajinný komplex pískovcových skal rozprostírající se při naší severní hranici od Hřenska až po Šluknovský výběžek. Zdejším nejznámějším pískovcovým útvarem je bezpochyby Pravčická brána, park ale skýtá mnohá další fascinující místa, která by si žádný turista neměl nechat ujít. Na své si zde přijdou milovníci pěší turistiky, výhledů do krajiny, procházek hlubokými lesy, ale i cyklisté a nadšení horo/skálolezci :-)
Pravčická brána a okolí
Jeden z nejznámějších skalních útvarů v Čechách – Pravčická brána, je místem, které žádný návštěvník Českého Švýcarska nesmí a nemůže minout. Pravčická brána s výškou klenby 16 m a rozpětím téměř 27 m je vůbec největší pískovcovou bránou v Evropě a její návštěva tedy nabízí skutečně jedinečný zážitek. Samotná brána je samozřejmě nepřístupná (rozuměj, vyšplhat se na ni prostě nesmí), ale v bezprostředním okolí je řada vyhlídek, které přístupné jsou a nabízí spoustu příležitostí pro pořízení těch „nejvíc nejhezčích selfíček“, co kdy spatřila světlo světa :-)
Ale vážně; k bráně se lze dostat buď z příhraničního městečka Hřensko nebo z obce Mezní Louka. První možnost je kratší (3 km), zato strmější (2 km do kopce), druhá delší (asi 6 km), ale bez prudkého stoupání. Ideální (pokud máte čas, celá trasa má asi 20 km) ovšem je spojit obě dohromady; vyrazit z Hřenska a Dlouhým dolem si to vyšlápnout k bráně (kde se lze stylově občerstvit v restauraci Sokolí hnízdo), pak Gabrielinou stezkou kolem spousty dalších pískovcových skal až na Mezní Louku a přes vesničku Mezná k říčce Kamenici. Po řece Kamenici Vás pak pramice dopraví zpět do Hřenska a ještě si při tom užijete výhled na další známé lákadlo NP České Švýcarsko – Divokou a Tichou (Edmundovu) soutěsku.
Ačkoli samotná Pravčická brána přístupná není, nabízí její okolí řadu lezeckých tras různých obtížností, ostatně jako celý Národní park České Švýcarsko. Park je nazýván rájem skalních lezců. Historie sportovního pískovcového lezení tu sahá až do 19. století, kdy zde skupinna kolem Carla Becka uskutečnila vůbec první sportovní výstup na pískovcovou věž v Čechách – věž pak byla pojmenována Beckstein (známá také jako Pevnost).
Jetřichovicko
Z Jetřichovic do Vysoké Lípy
Kolem obce Jetřichovice prochází hranice I. zóny Národního parku České Švýcarsko, kam se můžete vydat po naučné stezce Jetřichovické stěny. Naučná stezka (která kopíruje i červenou turistickou značku) Vás mimo jiné provede kolem tří znamých skalních vyhlídek – Mariina skála, Vilemínina stěna a Rudolfův kámen. Ze všech tří vyhlídek, které získaly svá jména po členech rodiny Kinských, si užijete úchvatné výhledy do krajiny. Ze stezky je možné odbočit (a vyplatí se to) po žluté a přes Tokáň dojít ke 2 km vzdálené soutěsce Úzké schody. Pakliže jste neodbočili, nebo se vrátili, naučná stezka Vás z Rudolfova kamene zavede až do Vysoké Lípy, kde se lze občerstvit či (a) chytit autobus (bez odbočky má trasa asi 8 km). Vášnivější chodci ale mohou z Vysoké Lípy pokračovat dál po modré značce kolem Dolského mlýna a pak po žluté přes nejstarší železobetonový most v ČR (přes řeku Kamenici) údolím Jetřichovické Bělé až zpět do Jetřichovic (dohromady asi 15 km).
Dolský mlýn
Dolský mlýn, ležící na soutoku říčky Kamenice a Jetřichovické Bělé, pochází patrně z počátku 16. století, v průběhu času však prošel řadou úprav a přestaveb. Většinu své historie sloužil nejen jako mlýn, ale také jako pila, navíc se zde vařilo pivo a pálila kořalka. Později, v 19. století, mlýn svému původnímu účelu již nesloužil, s prvním rozvojem turistiky se ale stal oblíbeným cílem výletníků a dokonce zde vznikla i restaurace. Dnes už byste tu ale funkční stavbu hledali marně, na místě bývalého mlýna stojí jen obvodové zdi, po roce 1945 odtud totiž odešli i turisté a mlýn od té doby chátrá. I přesto, nebo možná právě proto, nepostrádá místo nádech romantiky a tajemna. Zdejší tajemná atmosféra, ke které zřejmě přispívá místní legenda o smrti mlynářova syna, zlákala nejednoho filmaře; v roce 1952 se zde natáčela i dnes už legendární pohádna Pyšná princezna.
Z Vysoké Lípy na Mezní Louku
Skalní hrádek Šaunštejn v Jetřichovických stěnách vznikl patrně ve 14. století jako strážní hrad cesty známé jako Česká silnice. Nachází se nedaleko obce Vysoká Lípa a dnes je přístupný po žebřících a vytesaných schůdcích, jimiž lze vylézt na vrcholky skal spojené železnými chodníčky. Hrádek, známý také jako loupežnický hrad, je známou turistickou atrakcí. Jako obrovskou prolézačku jej ocení hlavně děti, rodiče se pak mohou kochat výhledy do krajiny, například na nejvyšší bod Českého Švýcarska – Růžový vrch. Z loupežnického hrádku je to už co by kamenem dohodil k Malé Pravčické bráně. Vše, co o ní potřebujete vědět, říká název :-), je menší verzí své známější sestry, ale určitě stojí za vidění. Obě atraktivní místa můžete projít cestou z Vysoké Lípy na Mezní Louku. Po žluté a následně červené turistické značce – je to ani ne 5 km dlouhá trasa, vhodná zejména pro děti.
Zadní České Švýcarsko
Kyjovské údolí
Malebné údolí říčky Křinice patří mezi nejnavštěvovanější atrakce Českého Švýcarska. Řeka se zde zakousla do pískovcového terénu a vytvořila stinný kaňon lemovaný skalními útvary s řadou jeskyní. Mezi nejznámější z nich patří Jeskyně víl, kde mráz v zimní sezoně modeluje ledové rampouchy, záclony i další útvary. Když pak do jeskyně vejdete, budete mít dojem, že jste obklopeni pohádkovými bytostmi. Kyjovské údolí je přístupné z obce Kyjov (poblíž Krásné Lípy) po zpevněné cestě, na kterou lze vyrazit i s kočárkem či na vozíku.
Cesta potěší také cyklisty, údolím totiž vede cykotrasa č. 3032, kterou lze podél říčky pokračovat ke státním hranicím do Zadní Doubice, tam se napojit na trasu č. 3031 a vrátit se zpět do Kyjova. Jedná se o nepříliš náročnou, asi 15 km dlouhou trasu. České Švýcarsko ale nabízí mnoho dalších cyklotras a možností vyžití pro ty, kteří raději než po svých, šlapou do pedálů :-)
Kolem Brtnických ledopádů
Asi největší zimní atrakcí Českého Švýcarska jsou Brtnické ledopády. Přístupné jsou z obce Brtníky (kde je vlaková zastávka), odkud se vydáte po zelené k Soví vyhlídce a Soví jeskyni. Poté kolem Brtnického hrádku a dál k rozcestí s cyklotrasou č. 3033, která vede údolím Vlčího potoka zpět do Brtníků. Z trasy jsou označeny odbočky k ledopádům. Ideálním časem pro návštěvu je pak konec zimy, tedy za předpokladu, že nějaká zima byla :-), ale pozor, v údolí je opravdu chladno! Trasu, která je pěkná i bez ledopádů, samozřejmě můžete absolvovat také v létě, celá měří asi 8 km. Variantou, obzvlášť vhodnou právě v letním období (nevede totiž údolím Vlčího potoka, kde najdete ledopádů nejvíc), je pokračovat po zelené až k Turistickému mostu. Pak se po proudu Křinice dostanete až do Zadní Doubice, odkud lze pokračovat údolím Brtnického potoka přes osadu Kopec až do Brtníků.
