Místo, kde se píšou svaté knihy. Kamenná zeď na Hřibové.

Stoupal jsem strání stále výš. Končil horký, červencový den. Slunce bylo už jen kousek nad obzorem, ale krajina ještě sálala. Louky voněly spáleným tymiánem. Zastavil jsem se, otočil. Pohled byl udivující. Nečekal jsem, že nížina kolem Javorníku a Žulové bude tak hluboko pode mnou. Jsem na konci světa, o tom není pochyb.
Kopec, či možná spíš jen hřeben se jmenuje Hřibová. Stejný název měla i…